Má vaše dítě plochou nohu?
Aktualizováno: 11. 9.
Plochý vzhled chodidla je u malých dětí velmi častý. Klenba se vyvíjí postupně během růstu a při zatížení může být méně patrná. U mnoha dětí jde o flexibilní plochou nohu, která nezpůsobuje bolest ani omezení a nevyžaduje zvláštní léčbu.
Důležitější než samotný vzhled chodidla je jeho funkce, pohyblivost, symetrie a případné obtíže dítěte.
Kdy je vhodné odborné vyšetření?
Ortopedické vyšetření doporučujeme, pokud:
dítě udává bolest chodidel, kotníků nebo bérců,
se při chůzi nebo sportu rychle unaví,
odmítá delší chůzi nebo pohybové aktivity,
je postavení nohou výrazně asymetrické,
je chodidlo ztuhlé a klenba se při odlehčení nevytvoří,
dochází k postupnému zhoršování deformity,
dítě výrazně kulhá nebo se jeho způsob chůze náhle změnil,
jsou přítomny neurologické či jiné závažné obtíže.
Vyšetření je vhodné také tehdy, pokud si rodiče nejsou vývojem nohou dítěte jistí.
Pohyb a obuv
Pro vývoj dětské nohy je důležitý pravidelný a různorodý pohyb. V bezpečném prostředí může dítě chodit naboso nebo v lehké obuvi, která umožňuje přirozený pohyb prstů a chodidla.
Obuv by měla:
odpovídat délce a šířce nohy,
poskytovat dostatek prostoru pro prsty,
být pohodlná a přiměřeně pružná,
pevně držet na noze,
odpovídat typu provozované aktivity.
Příliš malá, úzká nebo nevhodně zvolená obuv může způsobovat otlaky a zhoršovat komfort při chůzi.
Jednoduchá cvičení pro děti
Cvičení lze zařadit formou hry. Nemá vyvolávat bolest. Začněte krátce, například 5–10 minut denně, a dbejte na správné provedení. Pokud dítě při cvičení pociťuje bolest, cvičení přerušte.
1. Aktivace klenby
Dítě položí celé chodidlo na podložku a bez krčení prstů se pokusí lehce vytvořit klenbu. Koleno směřuje dopředu a pata zůstává na zemi.
2. Výpony na špičky
Dítě se pomalu zvedá na špičky a kontrolovaně pokládá paty zpět na podlahu. Pohyb lze provádět s oporou o stěnu nebo židli.
3. Stoj na jedné noze
Cílem je udržet rovnováhu a stabilní postavení chodidla. Cvičení lze zpestřit podáváním míčku nebo dotýkáním se barevných předmětů.
4. Ovládání prstů
Dítě se pokouší roztáhnout prsty, samostatně zvednout palec nebo ostatní prsty. Cvičení podporuje vnímání a aktivní ovládání chodidla.
5. Uchopování předmětů prsty
Dítě zvedá prsty na noze lehké předměty, například látkový šátek, papírový ubrousek nebo pěnový míček, a přenáší je do košíku.
6. Krčení ručníku
Na podlahu položte malý ručník. Dítě jej přitahuje k sobě pomocí prstů na noze, zatímco pata zůstává pokud možno na místě.
7. Kutálení míčku pod chodidlem
Dítě pomalu kutálí měkký míček pod chodidlem od paty k prstům a zpět. Tlak má být příjemný, nikoli bolestivý.
8. Přenášení váhy
Ve stoji dítě pomalu přenáší váhu z pat na přední část chodidel a zpět. Chodidla zůstávají rovnoběžně a kolena směřují dopředu.
9. Chůze po špičkách
Dítě několik kroků kráčí po špičkách a poté se vrátí k běžné chůzi. Cvičení provádějte na bezpečném a neklouzavém povrchu.
10. Chůze po patách
Dítě zvedne přední část chodidel a několik kroků kráčí po patách. Cvičení by mělo být krátké a prováděné s oporou podle potřeby.
11. Chůze po vnějších okrajích chodidel
Dítě udělá několik pomalých kroků po vnějších okrajích chodidel. Cvičení nesmí způsobovat bolest ani výrazné vybočování kotníků.
12. Překračování překážek
Na podlahu položte nízké a bezpečné překážky, například pěnové tyče nebo polštářky. Dítě je pomalu překračuje a soustředí se na stabilní došlap.
13. Dřep s oporou
Dítě se s oporou o židli pomalu spouští do dřepu a vrací se zpět. Chodidla zůstávají celou plochou na podlaze a kolena směřují přibližně nad špičky.
14. Zvedání předmětů vestoje
Dítě stojí na jedné noze a druhou nohou posouvá nebo zvedá lehký předmět. Cvičení rozvíjí rovnováhu, koordinaci a stabilitu chodidla.
15. Hra na „malíře“
Dítě kreslí špičkou nohy ve vzduchu jednoduché tvary, například kruhy, číslice nebo písmena. Pohyb vychází z kotníku a nemá být křečovitý.
Chůze po různých površích
V bezpečném prostředí může dítě chodit po trávě, písku nebo měkké podložce. Povrch vždy přizpůsobte věku a schopnostem dítěte. Vyhněte se ostrým, kluzkým nebo příliš nestabilním povrchům.
Potřebuje dítě stélky?
Stélky nejsou automaticky nutné pro každé dítě s plochým vzhledem chodidla. O jejich použití rozhodují především obtíže dítěte, funkce nohy a výsledek vyšetření.
U vybraných dětí mohou vhodně zvolené nebo individuálně upravené stélky zlepšit pohodlí, rozložení zatížení nebo stabilitu. Nelze však zaručit, že samotné nošení stélek trvale změní tvar chodidla nebo zabrání budoucím obtížím.
Pokud jsou stélky doporučeny, je důležité současně dbát na vhodnou obuv, pohybovou aktivitu a případné cílené cvičení.
Jak vyšetření probíhá?
Při vyšetření posuzujeme postavení chodidel ve stoji a při chůzi, pohyblivost kloubů, funkci svalů a šlach, postavení pat a případnou bolestivost. Podle potřeby lze doplnit vyšetření na podoskopu nebo počítačovou analýzu zatížení chodidel.
Na základě nálezu doporučíme další sledování, vhodné cvičení, úpravu obuvi, rehabilitaci nebo případné použití individuálně přizpůsobených stélek.
Máte-li pochybnosti o vývoji chodidel svého dítěte nebo dítě pociťuje bolest či omezení při pohybu, objednejte se na ortopedické vyšetření.
Komentáře